Vídeň, den první
Tak jsem se konečně dočkala a navštívila město, které je tak trochu spjaté i s naší historií, Vídeň. Moc jsem se těšila na metropoli Rakouska a dlouho snila o tom, že ji jednou uvidím. Když už se blížil den "D" a čekal mě odjezd, začala jsem trošku panikařit. Mám pas, pojištění, peníze, mapu a dostatek tekutin? V tropických dnech, které nás měly čekat po celý pobyt ve Vídni, není radno si zahrávat se zdravím a tak jsem vše ještě projistotu zkontrolovala. Vše OK, můžem vyrazit. Jo a nezapomentout rodinu doma!
Cesta trvala několik hodin a asi jednu větší objížďku, ale nakonec jsme dorazili na místo samé a mohlo začít vybalování a plánování kam že se půjdem podívat jako první. Zasedla tedy rodinná rada a s mapou na stole a nějakými těmi informacemi, které jsem si poctivě den před odjezdem různě postahovala z internetu, jsme se rozhodli pro zámek Schönbrunn. Ostatně, byl kousek od místa ubytování a po hodinách sezení cca dvoukilometrová procházka příjde vhod. Cha cha prý dvoukilometrová. Navigace v mobilu nejsou zrovna nejlepší rádci, zvláště když mají neustálou tendenci měnit směr a vypínat se v nejlepším, a tak jsem ho neustále kontrolovala s mapou v ruce a neschopností orientovat se v pidi uličkách, které se navíc pro člověka neznalého nemčiny, jevily jako stejné. V názvu měly "gasse" snad všechny ulice v okolí a minimálně 80% všech ulic ve Vídni. No byl to tak trochu oříšek, možná spíš ořech kokosák, ale nakonec jsme ho rozlouskli a světe div se, dorazili rovnou k zámku. Dva kiláky to teda rozhodně nebyly! Ještě že celá naše výprava se na hledání cesty značně podílela, protože jinak tam bloudím doposud a to mám prosím vcelku dobře vyvinutý orientační smysl. Ale holt proč jít přímo, když to jde oklikou, že? |
| Kde to vlastně jsme? |
Pohled na zámek byl fascinující, ale tohle že má být letohrádek? Zámek byl větší než jsem si jen mohla představit. Už to že obsahuje 1441
místností je naprosto zarážející. Právem patří k jednomu z
nejkrásnějším barokních areálů Evropy.Vybavení zámku je však v rokokovém
stylu a tudíž je vše velmi honosné a bohatě zdobené. Dejte pokoj abych
tam musela uklízet, nebo mýt okna, brrrrr.
 |
| zámek Schönbrunn |
Koupili jsme si tedy lístky na ten největší okruh, kde mělo být k vidění 45 zpřístupněných místností a musím říct, že to byla nádhera. K vidění je zde slavná zrcadlová síň v níž jako malý chlapec údajně hrál i W. A. Mozart. Slavný a nejvzácnější tzv. Miliónový pokoj který je vykládaný vzácným růžovým dřevem a patří k nejvzácnějším rokokovým prostorám vůbec, nebo komnaty, kde úřadovala Marie Terezie. Myslím, že všichni členové výpravy byli potěšení, zvláště pak taky tím, že k prohlídce jsme vyfasovali audioprůvodce (v češtině) a sami si regulovali rychlost průchodu zámkem, což bylo úžasné. Zámkem neustále procházela ochranka a hlídala turisty, ale vše probíhalo bez sebemenšího problému. že by snad rakušané byli disciplinovanější než čeští turisté? Bohužel v zámku bylo zakázáno fotit a tak ty nádherné místnoti, vybavení pokojů i některé osobní věci proslulé Alžběty neboli Sisi i jejího chotě zůstanou uzamknuty pouze ve vzpomínkách.
Působivé ovšem byly i zámecké zahrady a určitě i oranžérie, kterou je možno spatřit z okna zámku, ale do které už jsme se bohužel nedostali skrze pokročilou večerní hodinu.
 |
| zámecká zahrada aneb pohled z císařských komnat |
Zpátky už to bylo vcelku rychlé, vzhledem k tomu, že s námi byli jak starší výletníci, tak jeden kus malého člověka, zvolili jsme cestu tramvají číslo deset zpět směr hotel. Na zastávce byli naštěstí nějací cestující, kterých jsme se zeptali na to kde vlastně koupit jízdenku. Jak skvělé, že Vídeňané ovládají angličtinu a nezdráhají se ji použít a laskavě poradí. Když nám řekli že jízdenky jsou k dostání přímo v tramvaji byla jsem moc šťastná protože poblíž stejně nebyla žádná budka ani trafika jak to známe od nás. (A i kdyby byla, určitě by už byla zvřená a automat na jízdenky to ve Vídni běžně k vidění taky není, leda tak na zastávkách metra. A poblíž, jak na potvoru, žádná nebyla.) Nastupujem! Ejhle automat je pouze na mince! A sakra, tak následovalo dlouhé měnění pětieurové bankovky na drobné přímo u milých pasažérů tramvaje. (Tímto ochotným dámam moc děkuji. Zajisté to budou číst) Uf naštěstí jsme stihli koupit jízdenky dřív, než jsme vystupovali. A pak že poznávací výlet nemůže být i s adrenalinovými zážitky.
Jaké bylo překvapení, když jsem následně zjístili, že jsme mohli vystoupit o zastávku dříve a udělat jen pár krůčků místo obcházéní komplexu budov. Ale příště, příště budem chytřejší....
 |
| Prostředek proti bolení nohou |
