Miluju ta rána, když se probudím a vidím, jak mi to na mé "zahrádce" kvete, a zelená se. To mám chuť si jen tak sednout na balkon s hrníčkem čaje v ruce a zachumlaná do deky pozorovat probouzející se nový den a lidi chvátající do práce. Chci si užívat ranní paprsky, protože celý den už se jich na balkoně nedočkám a chci se kochat tou krásou okolo...
...ale pořád si to jen představuju v myšlenkách a skutek utek...
Ráno je shon a spěch a starost o prázdná a hladová bříška, když se mezí konvicí na čaj a mazáním chleba pozvolna probouzím a všechno mi trvá nějak o dost dýl.
Přesto se kochám představou, že "zítra" se mi to snad podaří a já budu mít tu svou chvilku pro sebe.
Mějte krásný den a plňte si třeba jen ty obyčejné představy, protože právě ty život naplňují.
