Šumava, nejkrásnější místo pod sluncem

Když se řekne Šumava, vybaví se mi ten úžasně čistý vzduch jako po dešti, příjemné letní počasí a nádherná příroda. Řeka Vydra a Vydrýsek i prameny Vltavy, a z kraje léta všudypřítomný Vlčí bob, který dokáže přírodu prozářit, skoro jako letní sluníčko. Taky si ale vzpomenu na chleba, který mám tak ráda, nebo na ty obrovské závěje, které tedy musí být každou zimu. Nedá mi to a hned musím uvažovat, jak drsný je život v horách. I přesto je Šumava asi to nejkrásnější místo pod sluncem a kdo ji nenavštívil, neumí si ani představit tu krásu.
Pár fotek řekne víc než hromada slov a možná i někomu z vás, nasadí brouka do hlavy, jestli se tam někdy nevydat třeba alespoň na návštěvu.

Pohled do krajiny

Když se paří lesy

Tady začíná Vydra

Rozcestník

Národní park

Tříjezerní slať

Horská říčka

Divoká příroda

Luhy a háje Šumavy

Ranní rosa na listech vlčího bobu

Zásah člověka

Osvěžení za letních dní

Venku je hnusně deštivo a zima a nikomu se nechce vystrčit ani čumák z okna, natož se brouzdat po rozblácené krajině. Já si prohlížím fotky z léta a vlastně to není tak dávno, kdy jsem byla ráda za každé možné osvěžení ve formě ledového nápoje. Dneska osvěžení opravdu nevyhledávám a dávám přednost horkému čaji a teplé peřině, přesto jako bych chtěla na chvíli ještě vrátit čas a pokochat se letním sluníčkem které je den ode dne méně hřejivé. Třeba se mi povede ho přivolat a ukázat mu, jaké na něj mám zbraně.

Americká limonáda s ledem

Toto léto jsem měla spoustu práce se sezónním ovocem a přípravou pečeného čaje z něj. Ani tak jsem neodolala a dala si skleničku takzvané babiččiny limonády i na dovolené. A co že to vlastně je? No obyčejný pečený čaj s minerálkou a ledem. A to mám pečeného čaje asi 20 sklenic doma. Už se těším až si ho dám v zimě pěkně horký.

Domácí je zkrátka lepší i když ho mám jen dva druhy

Nealko mojito, jako každé léto nejvíce osvěžující pitíčko. Neustále ho piju a pořád vybírám kde ho dělají nejlepší. Od té doby co jsme ale odhalili Monin, domácí Mojito je zkrátka nepřekonatelné. Pořád ale doufám, že se ho naučím i bez něj a bude chutnat ještě líp.

Nealko Mojito

Míchané nealko drinky taky patří k létu a když je v něm navíc deštníček...

Míchaný drink bez alkoholu

Kdo říká, že osvěžující nápoj musí být drahý? Stačí Rajec nejlépe jemně perlivý a pár malin. Věřte mi, že hrdlo je opravdu dost velké na prostrčení malin dovnitř. A teď už jen protřepat, nemíchat...

Když je horko a jen pár korun v kapse

Takhle dobře namíchat radlera umí jen málokdo. Troška alkoholu a spousta chuti.

Radler

Osvěžení přímo z přírody je prý to nejlepší, no já si nejsem tak docela jistá. Lepší bude, nechat léčivé vody léčit.

Tak doufám sluníčko, že mi teď dáš co proto, abys dokázalo, že ty moje drinky proti Tobě nemají šanci. Těším se s tebou zítra nashledanou.

Moje první rande s kvetoucím čajem

O tom, že existuje něco jako kvetoucí čaj, už jsem slyšela. Jak to ve skutečnosti vypadá a jak vůbec chutná, to jsem do nedávna neměla ani ponětí. Až jednou, za chladnějšího dopoledne, oblečená spíše na letně tropické teploty a s kostmi prokřehlými zimou jsem se rozhodla tuhletu věc prozkoumat. S rodinou jsme zapluli do cukrárny (to bylo ještě na dovolené) a objednali si tuhle specialitku. Měla jsem si vybrat z několika druhů, podle obrázku. Po pravdě, moc jsem tomu nevěřila, že čaj rozkvete přesně jako na obázku a doknce mě slečna upozornila, že je to jen orientační. Já si nakonec zvolila ten nejbarevnější s jasmínem žlutou chryzanténou a nějakou kytkou jejíž název si už nevybavuju, ale podobala se až nápadně jeteli. Má drahá polovička si vybrala jasmínový květ s lilií, abychom teda viděli, jestli v nich bude nějaký rozdíl.
Po chvilce nám slečna přinesla menší skleněnou konvici plnou horké vody, spolu s dvěmi mističkami na kovovém podnose. Krása na první pohled. K tomu sáčeček s oním  čajovým "zázrakem".

Zatím jen horká voda

 Neustále mi vrtalo hlavou, k čemu že asi jsou u každého čaje dvě mističky. No, tuhle záhadu jsem odhalila až ke konci čajového dýchánku, což je trošku škoda. Ale pěkně popořádku.
Rozbalila jsem pytlík s čajem a netrpělive ho hodila do konvičky.

Čaj po rozbalení vypadá nějak takhle

Chvíli se vznášel na hladině a podivně se kymácel a až za delší dobu pozvolna klesl ke dnu a rozkvetl. Byla jsem překvapená, že to chvíli trvá. Bála jsem se, že mi tahle chvilka uteče, než si připravím foťák a ono ne. Květ vypadal přesně jako na obrázku a já doteď nechápu, jako to umí uvázat pokaždé stejně. (Čaj se totiž váže ručně.)

Už se louhuje

A tahle krásně vykvetl

No nevypadá to jako jetel?

Druhý ze dvou čajů se choval trošičku jinak. Po vhození do konvičky klesl prakticky okamžitě ke dnu a začal se opět pozvolna rozvíjet. Přesně takhle jsem si to představovala. Rozdíl byl jasně daný tím, že moje žlutá chryzanténa měla v suchém stavu poněkud šiškoidní tvar, kdežto lilie byla spíše kulatá a tak si dříve sedla na dno.

Čaj liliovitý

Po rozvinutí

Chuť obou čajů byl zpočátku podobný, jen ten můj mi přišel silnější. Časem byl rozdíl markantnější a čaj s chryzanténou získával čím dál drsnější chuť, jako by v něm byl heřmánek. Časem se ale oba čaje vyrovnaly a byly neskutečně hořké a plné tříslovin, které se do výluhu extrahovaly.
Pořád ještě uvažujete k čemu že je ta druhá mistička? No jistě, zelený čaj se přeci nesmí louhovat dlouho jinak je nepoživatelný. Jasně že jsem toto pravidlo znala, ale zkrátka jsem si to ani neuvědomila. A řekněte sami, nebyla by škoda připravit se o tu krásu, pro kterou byl stvořen?

Co jsem si oblékla na cesty

Prázdniny se dětem kvapem chýlí ke konci a tak už dny ztrácejí na teplotě. Mě ale čekala dovolená a tak jsem řešila dilema, co si obléknout a jak se nalíčit na cestu. Prioritou samozřejmě bylo pohodlí, ale přeci jen jsem to nechtěla odbýt. 

Všechno jsem vyřešila bílou vzdušnou sukní a lehkým svetříkem s krátkým rukávem, který je mimochodem na chladnější letní dny jako dělaný. Slunce ale pálilo ještě intenzivně, přesto mi bylo fajn. A jako doplněk jsem si vybrala výrazný a vcelku masivní "zlatý" náhrdelník. Hrozně jsem si ho, za těch pár dní co ho mám, zamilovala a myslím, že u tohoto jediného kousku asi nezůstanu.

Modro bílá kombinace

S hnědými a zlatými doplňky

Ani líčení jsem nechtěla úplně hodit za hlavu, proto jsem se lehce namalovala, ale důraz jsem kladla na velmi výrazné rty. Rtěnku jsem vybrala v sytě růžové a je to přesně ta od Heidi Klum, o které jsem nedávno psala. Musím říct, že i tu jsem si hodně oblíbila.  Asi se z ní stala má nejoblíbenější a rozhodla jsem se pořídit si nakonec i další odstín.

A jemné líčení s výraznými rty

Trocha bronzeru a může se jít

Slunečno

V obilí

Ke konci prázdnin patří obilná pole s nalitými klasy. Pak přijdou žně, a vůně vymláceného obilí a nakonec zbudou jen holá strniště s balíky slámy. Zkrátka tohle období mám hrozně ráda jako celý konec léta a začátek podzimu. 

Chladná rána a teplá poledne. Západy slunce a ochlazení k večeru, to všechno k tomu patří spolu s vůní odcházejícího léta. Škoda jen, že tu vůni nemůžu taky vložit do nějakého souboru, protože ta je zkrátka neopakovatelná.

Obilí je ještě místy na polích a já doufám, že se dočkám i toho holého strniště a pouštění draka za svitu zářijového sluníčka, které už vlastně ani moc nehřeje, jen dělá svět o hodně krásnějším a barevnějším.

 

Rtěnka od Heidi Klum

Značku Astor, kdysi ještě prodávanou pod názvem Margaret Astor prostě miluji. Nevím, nakolik je to dáno kvalitou výrobků, nebo spíše nostalgií, ale Astor mám zkrátka ráda. Je to už hodně let zpátky co jsem si koupila svou první řasenku. Nemyslím tu úplně první, tu jsem si koupila ještě na základní škole spíše ze zvědavosti, než z přesvědčení, že ji budu skutečně používat. Ale úplně první, kterou jsem používat chtěla. Dodnes na ni vzpomínám, jako na tu nej řasenku, jakou jsem kdy měla a kupovala jsem ji dokud se vyráběla. (Kam se hrabe 2000 calorie od Max Factor.) Jenže jak už to tak bývá, ty top výrobky, se prostě přestanou vyrábět a máte po ptákách. V tomto případě spíše po řasence. Má to ale i světlou stránku. Vznikají i nové produkty a tak trošku oklikou jsem se dostala i k této rtěnce, kterou snad navrhla sama Heidi Klum. (Ono je to teď v kosmetickém světě velké wow a zřejmě to i dobře prodává)

Astor

Na našem trhu odstínů není zrovna nepřeberné množství a tak z pěti druhů mi byl vybrán odstín číslo 005 s názvem Arty. Já sice spíše toužila po tom nejsvětlejším, který se sice prezentuje jako světle růžový, ale v reálu je to nahnědlá, nude barvička, vhodná na běžné nošení. Jenže chtějte poradit od prcka... Ostatní barvičky jsou taky velmi výrazné a řekla bych pro běžnou ženu nenositelné. Tahle růžovka až neonovka prostě v dětských očích nakonec vyhrála. :-)

Barva nejpodobnější realitě

Fotka bohužel přesně nekopíruje barvu, protože neonová růžová je foťákem zkrátka nezachytitelná a tak je tahle rtěnka v reálu o kousek světlejší a ještě zářivější. Je mi jasné, že tato barva je na mě příliš odvážná a není to něco, co by mi zrovna lichotilo. Jenže k opálené pokožce a k létu je jednoduše dokonalá. Už jsem se zmínila že rtěnky a cokoliv na pusu prostě miluju?
Ale abych se dostala ke recenzi samotné, začnu balením. Rtěnka má černo-zlatý obal, který je bohužel lesklý a tak je na ní vidět opravdu každý otisk, což je trošičku škoda. Stačilo místo lesklé udělat matnou čerň a obal by působil vcelku luxusně. Ostatně co k černo-zlaté kombinaci dodat.

Samotná rtěnka je velice příjemná na rtech, nerozpíjí se, do vrásek zalézá minimálně, ale tomu se u dlouhotrvajících rtěnek nedá stoprocentně vyhnout. Samozřejmě je lepší pod ní nanést balzám, jinak mírně vysušuje. Rozhodně to ale není taková síla, jako u rtěnek od Kate Moss, ty mi příjemné nejsou skoro vůbec a to ani s balzámem, mívám po nich rty samá šupinka a to i přesto, že před nanesením byly zcela zdravé a vláčné.
 Co mi ale na Astorce příjemné příliš není je její vůně. Ta mi něco připomíná jen si zkrátka nemůžu vzpomenout co. Možná to má být vůně růží, nebo čehosi takového, mi to ale přijde dost syntetické a pro rtěnku nežádoucí. Vůni cítím  při nanášení a nějaký čas po něm, v průběhu dne téměř vyprchá a rtěnka se stává i na "pocit" na rtech sametová a téměř o ni nevíte. A to se mi hodně líbí. Vůni ale vcelku dlouho registuju, ještě že rtěnka nemá žádnou chuť. S výdrží zas až takové zkušenosti nemám, ale je jedna z těch větších držáků. Osm hodin ale vážně čekat nemůžete. Taková rtěnka snad ani neexistuje i když se tím mnohé pyšní. A pokud opravdu toužíte po oné výdrži, tak to chce celou dobu nejíst. To zpravidla není dost dobře možné. Pití ale rtěnka po "zavadnutí" na rtech snáší velmi obstojně. Obtiskává se skutečně jen minimálně.
 Jíst se rtěnkami ale zřejmě ještě neumím. Jakákoliv paráda na rtech mi zanechá obtisk jako bych použila jen konturovací tužku a to já nemám zrovna ráda. Takže nezbývá než kompletně odlíčit a nanést znova.
Můj obecný problém se rtěnkami bývá ten, že se buďto na okrajích bez konturky rozpíjí anebo na vnitřní straně rtů a v koutcích tvoří nevzhledné mapky a rtěnka na těchto místech nepříjemně ulpívá. Arty tento problém určitě nemá. Nanáší se stejnoměrně a stejnoměrně i na rtech zůstává v průběhu mluvení i pití. Za což teda obrovské díky. Časem ale pomalu mizí do "kontrurkova".  Finish po zavadnutí na rtech je, řekla bych pololesklý.
 A takhle vypadá na rtech.

poměrně vydatný nános rtěnky, na sytosti a výraznosti si bohužel smlsnul foťák

 A jestli poběžím pro další odstíny? Po pravdě asi né, rtěnka je opravdu dost kvalitní co se týká pigmentace, konzistence i výdrže, ale ta vůně mi zkrátka vadí. Možná ji to časem odpustím a nebo si zvyknu a jednou se přeci jen vypravím pro nude barvičku. Ty ostatní jsou na mě hodně řvavé a nezajímavé až skoro nudné. Navíc v podobných odstínech je už doma mám.
 Ale zatím se pro další rtěnku do sbírky od Astoru rozhodně nechystám.

Jak (ne)zachránit nehty s Rimmelem

Není to tak dávno, co jsem díky neustálému lakování měla nehty hrůzostašně zničené. Nehty se mi loupaly, jakoby se štěpily na plátky od konečků k nehtovému lůžku a byly neskutečně "ošoupané". Zároveň při každém i drobném nárazu o nehet se mi prostě zatrhl a tohle je opravdu nepříjemný pocit. Stačí zavadit o látku při oblékání, brrrrr. No nezbylo nic jiného než to začít řešit a vysadit lakování. Mé oblíbené lakování!
Trošku jsem pátrala po netu a nakonec si zašla do lékárny pro Biosil plus a opravdu poctivě "zobala" tabletku po tabletce den co den. Samozřejmě jsem nehty pořádně promazávala a mastila různými krémy a výživami na kůžičku, protože na tu prostě trpím odjakživa. Světe div se, časem se nehty daly dopořádku, přestaly se loupat a zatrhávat a já mohla pomaličku zase začít lakovat. Hurááááá!!! Ale od té doby po každém odlakování nehtů, nechávám ruce alespoň jeden den odpočinout s pořádnou dávkou krému na ruce. (Nejraději mám rakytníkovou Indulonu.)
Nehty už mám zase krásné a pevné jako jsem mívala vždy, ale taky už chápu co to znamená lámavé a zničené nehty. To mě přivedlo na myšlenku jestli existuje nějaké "udělátko" které fakt dokáže nehty zachránit. A tak jsem se dozvěděla o Rimmelu. Když byl navíc v drogérii v akci, nebylo co řešit a byl doma.
Rimmel nail rescue - zázrak který slibuje opravu nehtů za 14 dní. Na netu jsem vyčetla jak se to používá a dávkuje a šlo se na věc. Lak se nanese na nehty ve čtyřech vrstvách. První den jedna, druhý den druhá. Po týdnu se lak odlakuje a celý postup se ještě jednou opakuje. Já jsem si to trošičku upravila a lakovala jsem vkuse bez odlakovávání.

Před použitím

Takhle vypadaly moje nehty před použitím. Ostříhala jsem je na nejkratší možnou délku a zapilovala. Pak jsem nanesla vrstvičku laku. Den uběhl jako voda a nanesla jsem vrstvu číslo dva. Po týdnu a nanesení dalších vrstev moje ruce vypadaly takto.

V polovině procesu

Čtrnáct dnů byla v létě fakt neuvěřitelně dlouhá doba bez barevného laku a tak jsem v průběhu nanesla alespoň třpytky. No to jsem neměla dělat. Po celých dvou týdnech jsem horko těžko odlakovávala ty přiblblé třpytky a odřela si nehty, ale tak příště budu chytřejší.

Na konci kůry

Na nehtech se podepisují právě odstraněné třpytky a taky půldenní cachtání v bazénu. Proto jsem nehty musela nechat ještě pod vrstvou krému v noci regenerovat. Ráno vypadaly takhle.

A takhle to dopadlo

Co napsat závěrem? Rimmel mě nepřesvědčil. Nehty mi touto rychlostí rostou běžně, takže žádný zázrak, vše jsem navíc stále podporovala užíváním Biosilu a snažila se ruce krémovat, i když jsem zrovna tohle trochu šidila. Rozdíl prostě nevidím mezi tímto zázrakem a svým receptem s krémem a odpočinkem. Tak příště budu chytřejší. Lak možná ale využiji jako podkladový lak u barevných nehtů. Přeci ho nevyhodím, že?

Nedělní procházka

Krásný podvečer,
dneska byl konečně krásný den. Svítilo sluníčko, bylo teplo, ale nebyly konečně nepříjemné vedra, které nás posledních několik týdnů sužovaly. Co s tím? No my se vydali na příjemnou procházku.

Takhle to všechno začalo

 

 

Krásné počasí a dobrá nálada

Ve vzduchu už je cítit podzim. Vůně babího léta a barevného listí. Přesně tohle počasí miluji snad ze všech nejvíc. Ale ještě jsem si chtěla bez obav užít ty hřejivé sluneční paprsky, kdy zem ještě není prochladlá a člověk se může jen tak koukat na nebe a myšlenky nechat plynout. Byla to paráda.

Není nad to, se občas jen tak válet

V trávě

A jaký že byl cíl naší cesty? Zkrátka vydali jsme se na zmrzlinu. Teda v mém případě nanuk. Míša v malinách. Dobrý, ale zpočátku se zdá trošku kyselý, ale jen do té doby, než jsem se dostala k tvarohu. Čekala jsem vrstvu polevy a ona to byla spíše vrstva úplně jiného nanuku. Nápad moc dobrý, ale nějak rychle se rozpouštěl.

Míša v malinách

Mise splněna, je třeba se vydat na cestu zpět

Aby toho nebylo málo, než jsme se vyškrábali do kopečka k nám domů, tak nějak nám bylo zase horko a žíznivo. A když ji miluješ, není co řešit.

Kofola

Namlsali jsme se až po uši a bylo na čase jít už opravdu domů.

Tak zase příště