Jaro a 40 dní do Velikonoc

...tak už je konečně tady. S březnem si už konečně připouštím, že jaro je tady a nic ho nezastaví. Snad už ani sníh, ale zima se ještě občas může ukázat v podobě ranních mrazíků, aby se taky vytáhla a trošku nás postrašila. Jenže já už se nedám. Konečně i já jsem neodolala jaru a osázela si balkon nádhernými jarními kytičkami. Je to pro mě obrovská nádhera a i když ta krása vydrží jen celkem krátce, zatím si ji opravdu užívám plnými doušky. Každý den se odhodlávám i na první čaj vypitý na balkoně za stolečkem, ale na ten si asi budu muset ještě chviličku počkat.

Všimli jste si jak mi roste na balkoně pažitka? Letos je to nejranější bylinka vůbec. Na to že je už několikrát ošmikaná na chleba, do polévky, nebo do karbenátků či brambor, roste obdivuhodně a je vážně lepší než ta koupená v obchodě, která má chuť spíše jako tráva.
V neděli jsem s mužem vyrazila na procházku. Je to nedaleko, přesto jsme se tímto okolím ještě netoulali. Byl nádherný slunečný den a díky foťáku jsem měla možnost některé střípky z této procházky zachytit napořád. Našla jsem na jedné louce kvést už i podběl. Nějak jsme se pozastavovali na jeho jménem a pokud někdo víte proč se podběl jmenuje právě podběl, přesto že je žlutý, budu ráda, když mi to objasníte.

 

Dneska je ale takzvaná popeleční, neboli škaredá středa. Pro někoho den jako každý jiný, pro křesťany začátek postní doby. Je čas se zastavit a třeba si i něco odepřít, jako například koukání na televizi, a místo toho věnovat čas rodině, sobě, nebo lidem, kteří za naši společnost budou rádi. Přeju vám, abyste dnešní den a celých 40 dní do Velikonoc prožili co možná nejlépe a s pokorou.