Nemocně

Krásnou sobotu, i když počasí u nás dneska nevypadá zas tak nádherně jako na konci pracovního týdne, ale mi to ani nevadí. Skolila mě nemoc a tak už několik dní trávím v posteli s hrníčkem horkého čaje a penicilínem. Je mi líto, že jsem si nemohla užívat sluníčka plnými doušky jako vy, ale ono zas i to počasí převlékne kabát na opravdické jaro. I rostlinky potřebujou hromadu vláhy a já si uvědomuju, tak snad začne pršet pořádně a né jen pár kapek, jako doposud.
V minulém týdnu jsem stihla vysít pár semínek, nasadit cibuli a ostříhat loňské odkvetlé chryzantémy, jen škoda, že né na své vlastní zahrádce. Taky jsme s rodinou a přáteli zvládli celkem zdárně první opékání buřtů, které byly úžasné a při té příležitosti jsem dostala recept na domácí jogurt, který jsem samozřejmě musela hned vyzkoušet. Ale recept snad až někdy příště. Věřte nebo ne, konečně nastala i ta chvíle kdy jsem si stihla vychutnat první šálek kávy na balkóně, i když zachumlaná až  po uši do deky. Taky máme úžasné nové židličky na balkon, které jsou ještě ke všemu perfektní v tom, že až nastane období plískanic a mrazu, dají se jednoduše složit a uklidit a nezaberou skoro žádné místo.

Jsem z nich nadšena a myslím, že ještě dlouho budu. A jako bonus doplňují náš už téměř tři roky starý stoleček, jako by k němu patřily už odpradávna. Taky jsem opožděně stihla popřát bráchovi k jmeninám a upéct mu fantastický hruškovo-čokoládový koláč, který jsem naštěstí stihla vyrobit ve dvou exemplářích. Ten náš však nedočkal ani 24 hodin.

A tak se hrabu ve fotkách z minulého týdne a říkám si, že se těším, až zas vyrazíme všichni někam ven, za sluníčkem a třeba rovnou na nějakou tůru. Ježe teď si budu muset ještě nějakou tu dobu počkat. Krásný víkend vám všem a spoustu zdraví.

Jaro a 40 dní do Velikonoc

...tak už je konečně tady. S březnem si už konečně připouštím, že jaro je tady a nic ho nezastaví. Snad už ani sníh, ale zima se ještě občas může ukázat v podobě ranních mrazíků, aby se taky vytáhla a trošku nás postrašila. Jenže já už se nedám. Konečně i já jsem neodolala jaru a osázela si balkon nádhernými jarními kytičkami. Je to pro mě obrovská nádhera a i když ta krása vydrží jen celkem krátce, zatím si ji opravdu užívám plnými doušky. Každý den se odhodlávám i na první čaj vypitý na balkoně za stolečkem, ale na ten si asi budu muset ještě chviličku počkat.

Všimli jste si jak mi roste na balkoně pažitka? Letos je to nejranější bylinka vůbec. Na to že je už několikrát ošmikaná na chleba, do polévky, nebo do karbenátků či brambor, roste obdivuhodně a je vážně lepší než ta koupená v obchodě, která má chuť spíše jako tráva.
V neděli jsem s mužem vyrazila na procházku. Je to nedaleko, přesto jsme se tímto okolím ještě netoulali. Byl nádherný slunečný den a díky foťáku jsem měla možnost některé střípky z této procházky zachytit napořád. Našla jsem na jedné louce kvést už i podběl. Nějak jsme se pozastavovali na jeho jménem a pokud někdo víte proč se podběl jmenuje právě podběl, přesto že je žlutý, budu ráda, když mi to objasníte.

 

Dneska je ale takzvaná popeleční, neboli škaredá středa. Pro někoho den jako každý jiný, pro křesťany začátek postní doby. Je čas se zastavit a třeba si i něco odepřít, jako například koukání na televizi, a místo toho věnovat čas rodině, sobě, nebo lidem, kteří za naši společnost budou rádi. Přeju vám, abyste dnešní den a celých 40 dní do Velikonoc prožili co možná nejlépe a s pokorou.

Estonský kringel

Krásný nedělní podvečer přeju, mí milí čtenáři. Protože jsem se poslední dobou dala do pečení s takovou chutí, že neuplyne týden abych neupekla dvě až tři buchty, koláče nebo štrůdly a při téhle rychlosti je spousta prostoru pro nové recepty i experimenty, rozhodla jsem se, že se s jedním z nich podělím i s vámi tady na blogu. Jedná se o tradiční moučník z Estonska který je fakt hrozně moc dobrý a hlavně velmi efektní. A jako bonus, dá se naplnit různými náplněmi a tak vlastně může být pokaždé jiný.

Já jsem použila tradiční náplň podle receptu a pokud máte rádi skořicové šneky, tak přesně tuhle chuť čekejte až se zakousnete do ještě teplého skořicového krinegelu. S mlékem, nebo kakaem je to výborná snídaně.
Ale jak vlastně na to?

Ingredience na těsto:
- 250 ml mléka
- 2 žloutky
- 50 g rozpuštěného másla
- 1 PL cukru
- 1/2 ČL soli
- 600 g hladké mouky
- 40 g droždí (já používám sušené v obalu s modrým ptákem)

Ingredience na náplň:
- 10 PL cukru krupice
- 3 ČL skořice
- cca 100 g změklého másla

 Postup:
Těsto zpracujeme obvyklým způsobem, já všechny přísady šoupnu do domácí pekárny a za necelé dvě hodinky můžu s krásně nadýchaným a vláčným těstem pracovat dále.
Těsto rozdělíme na dvě poloviny, protože je ho dost na dva menší pletence. Rozválíme na velký plát a potřeme změklým máslem.

 Pak už jen posypeme polovinou náplně a pevně svineme jako štrůdl.

Teď nastává ta nejzajímavější část celého receptu. Štrůdl rozřízneme na polovinu a obě poloviny jakoby zapleteme v cop ze dvou částí.

Pak už jen necháme chvilku nakynout na plechu a dáme do předehřáté trouby na cca 175 stupňů a necháme péct asi 20 minut. Totéž uděláme s druhou polovinou těsta, mi oba kruhy vešly na jeden plech.
A pak už nezbývá, než čekat než ta dobrůtka vychladne.
Originální recept ze kterého jsem čerpala je tady.
Znáte tenhle recept, nebo je to pro vás novinka? Určitě mi dejte vědět jak vám kringel chutnal a jeslti se chystáte i na jinou než skořicovou náplň.

Drobné radosti v posledních dnech

Taky se tak strašně nemůžete dočkat toho pravého jara? Chvíli je nádherné počasí zalité sluníčkem a druhý den se pohybuje teplota kolem nuly, nebo i pod ní a psa by ven nevyhnal. Je to v únoru asi normální a jaro je vážně ještě dost daleko, ale na mě to letos nějak leze a na jaro se hrozně moc těším. Pořád se ale snažím oddalovat jarní výzdobu i doma, ale jak dlouho to ještě vydržím, to teda nevím.
A tak jsem vyráběla srdíčka z tvarovací hmoty, která se pak upekla v troubě. Byl to tak trošku dárek manželovi a teď nám zdobí byt.

Taky se mi povedlo ukecat mou drahou polovičku ke koupení a namontování nové pákové baterie k dřezu. Jsem nadšená a hlavně se mi ke všemu strašně moc líbí, myslím, že jsem měla při výběru šťastnou ruku. Možná je to drobnost, ale mám obrovskou radost.

A další kuchaňková, povedlo se mi vymyslet co se všelijakýma pytlíkama ve špajzu, které mě už hrozně zlobily, protože se věčně sypaly kam neměly.

Taky jsem si dala o víkendu do nosu. Miluju ty rána, kdy nemusíme nikam spěchat a mám čas na nachystaní i třeba složitější snídaně. A ještě lépe, když ji pro mě nachystá někdo jiný. Mé chuťové buňky zatoužily možná po obyčejném jídle, a to po chlebu s vařeným vajíčkem a zelenou cibulkou. Když máte navíc čerstvoučký krajíc chleba, není větší lahůdky.

A když už jsem u toho jídla, musím se pochlubit i svým nákupem. Včera jsem letos poprvé vyrazila na trh a tak trošku napjatě čekala, jestlipak už tam vážně budou trhovci prodávat čerstvou zeleninu a ovoce. No neodolala jsem a nakoupila. Nějak mi to udělalo obrovskou radost a tak se s fotkou podělím i s vámi.

Musím říct, že se k nám domů přeci jen nějaké to jaro propašovalo. Na procházce jsme narazili na nádherné kočičky už obřích velikostí, takže věřím, že jaro je skutečně už za kopcem. No nemohla jsem odolat a několik větviček jsem si donesla domů a teď mi krášlí byt. Kromě toho mi už vykvetly i větvičky ze zlatého deště, které nahradily nádhernou kytku ve váze z tulipánů a narcisů.

Tímto se pro dnešek loučím a budu ráda, když mi dáte vědět jak to máte s předjařím a jarem u vás doma.

Procházka Starou Prahou

Krásné sobotní odpoledne, dneska jen krátce, protože mě čekají ještě nějaké povinnosti a asi to dnes bude více o obrázcích, než psaní.
V tomto týdnu jsem měla možnost zase po delší době navštívit Prahu a protože je to pro mě pořád ještě cizí město a opravdu znám jen turistické památky, tak jsem využila volný den na trajdání právě po Staré Praze.

Procházka to byla opravdu krásná a zase jsem nasála atmosféru velkoměsta, která tady u nás tak trochu chybí. Počasí se celkem vydařilo i když byla neskutečná zima a určitě bylo i pár stupňů pod nulou a tak jsem s prokřehlýma rukama nevyfotila všechno co bych chtěla, ale bylo to fajn.
Teď už se s vámi ale musím rozloučit a popřeju vám nádherný víkend. Tady u nás na severu Moravy je nádherné slunečné počasí a já doufám, že to vydrží i do zítřka. Tak tedy krásné předjaří. :-)

Nedělní

Krásný den, je neděle a to je čas k lenošení, trávení času s rodinou, focení a jednoduše čas na odpočinek a koníčky. V průběhu týdne jsem si našla i čas na procházku, na užívání si přírody a první věc, o kterou se s vámi chci poděli je můj nový "strom". Né nebojte, vážně není vánoční.

Balkón už čeká na jaro a i když pomaličku některé rostlinky raší a zelenají se, pořád je to tam ještě takové prázdné, proto jsem si do květináče přiesla obří větev břízy z nedalekého lesa.
Taky jsem si přivezla úžasné formy na pečení z kameniny, jedna je ve tvaru srdce a druhá vypadá jako bábovka bez středu. Jak je ale využít, když zorvna nepeču? No nasbírala jsem do jedné z nich šišky z borovice a dekorace je na světě.

Už aby ta letošní zima nezima byla za námi, když vykoukne sluníčko tak to vypadá skoro jako by už jaro klepalo na dveře, ale nezapomínám, že je teprve únor a tak si dávám do nosu.

Kromě toho se mi povedlo konečně koupit si poklop na buchty, bábovku nebo i třeba chlebíčky. Hrozně moc jsem ji chtěla, protože mě mrzely okorané dobroty, které se nesnědly hned. Takhle jsou pod skleněným poklopem rovnou na očích a zároveň neosychají.

A sešly se mi vlastně dva, jeden jsem dostala a používla ho snad kdysi moje babička. Je moc hezký broušený v světle růžovém provedení. Velikostně se hodí špíše na aromatické sýry, hermelín, nebo podobné drobnosti. No já už tam zabydlela vyzrálý sýr, který se v poklopu krásně vytemperuje před konzumací a přitom neobtěžuje silným aroma. A teď mám poklopy dva. Mám z nich ale obrovskou radost, využuju je oba na 100%. Je to takový malý a velký brácha.

 No jak jsem říkala, je čas i na chvíle s rodinou. Vytáhli jsme staré člobrdo, takové to s obrázkama pro děti, které ještě neumí počítat a i když u nás v této kategorii už nikdo není, bylo to vážně prima.

Srdíčkově

Blíží se Valetýn, svátek všech zamilovaných a aniž bych to plánovala, sešlo se mi pár srdíček i doma. Myslím, že s blížícím se 14 únorem se to docela i hodí.

Barmborové srdíčko

 Vůně pomeranče mi tak trochu ještě připomíná Vánoce, které skončily vlastně nedávno, a zároveň srdíčka už přináší další svátek, svátek zamilovaných. Ten čas tak letí...

Vůně pomeranče

I pod stropem mi v visí jedno proutěné srdíčko, které jsem úplně náhodou objevila v kik. Určitě ještě poslouží i s různýma obměnama po celý rok a to ne jen pod lustrem v obýváku.

No, není to zrovna srdíčko, ale barvou se mi k Valentýnu nějak hodí. No řekněte sami, nevypadá tohle exotické ovoce dokonale? Ta příroda je tak nápaditá.

Tak a drobný tip na dáreček. Po pravdě nemám moc v lásce tenhle pro mě píše komerční svátek, ale na druhou stranu drobná radůsta není naškodu. Úplně postačí dostat nebo darovat takovouhle hezkou pixličku bonbonů. Určitě potěší. Škoda jen, že tyhle dobrůtky mám z Francie, ale určitě se dají podobné sehnat i u nás.

Jak vůbec oslavujete Valenýna vy? Máte rádi dárečky, potrpíte si na nich, nebo je naopak rádi rozdáváte svým blížkým a milovaným? A nebo si projevujete lásku každý den a tudíž je pro vás tenhle svátek zbytečný? Za vaše komentáře budu moc ráda.

Už ji máte doma?

Řeč dneska bude o micelární vodě od Garnieru. V drogeriích se poslední dobou roztrhl pytel s micelárkama a určitě se dá vybrat kvalita za rozumnou cenu. Opravdu jsem jich už pár vyzkoušela a můžu srovnávat. Začalo to před několika lety micelárkou od Avéne, na kteoru mě navnadila kamarádka, pokračovalo růžovou Biodermou, Mixou, Loreálem a posledním kouskem je právě Garnier.

Začaly bych obalem, který je až příliš nápadně podobný růžové Biodermě, jen je lehce zploštělý a díky tomu se lépe drží v ruce. Dávkování je dobře vyřešené, protože otvor je přiměřeně velký a nikde nic zbytečně nevytéká jak to bylo třeba právě u Loreálu. 

Samotný výrobek je určený na citlivou pleť a díky tomu je bez parfemace. Pokud jde o odličování samotné, myslím že drobné rezervy by se našly, ale i přesto ji mám ráda, protože neštípe do očí ani na pleti a odličuje slušně. Když jsem ale pleť dočistila pleťovou vodou, nestačila jsem se divit co na mé pokožce ještě bylo. A tak příště raději pořídím jinou kolegyni, protože jsem si orpavdu u micelárek zvykla na dokonalé vypucování pleti.
Už jste ji zkoušely i vy? Co na ni říkáte? A jak vám to s ní čistí?

Kynutá bábovka

Znáte to, když si jako dítě zamilujete nějaké jídlo, většinou vám chutná pak už celý život. Takhle to aspoň měl můj manžel s kynutou bábovkou. Tak často o ní mluvil a vzpomínal, až jsem se rozhodla, že mu udělám radost a kynutou bábovku s kakaem mu upeču.
Přiznám se, že kynuté buchty, bábovky a podobné laskominy nepatří mezi mé úplně nejoblíbenější, ale po takovém básnění jsem se na ni taky docela těšila.

Plát těsta posypaný kakaem a cukrem

Nejprve jsem si umíchala těsto v domácí pekárně, receptů na netu je nepřeberné množství a tak není opravdu žádný problém si vybrat ten pravý právě pro vás. Pak stačí těsto rozválet, potřít rozpuštěným máslem a přidat náplň. Na přání manžela jsem vybrala kakaovou. Takže jsem celý plát těsta střídavě sypala hořkým kakaem a práškovým cukrem a nakonec pokapala zbytkem másla.

Těsně před pečením

Teď stačí jen zabalit jako roládu a celé těsto jen vložit do vymazané bábovkové formy. Bábovka jde opravdu krásně vyklopit a ještě vlažná je opravdu fantastická.

A už chladne

Nejlepší je ještě vlažná

Po rozkrojení

Budu ráda, když mi dáte vědět, jestli je u vás kynutá bábovka taky oblíbeným moučníkem, nebo jste ji ještě ani nezkoušeli.