Už ji máte doma?

Řeč dneska bude o micelární vodě od Garnieru. V drogeriích se poslední dobou roztrhl pytel s micelárkama a určitě se dá vybrat kvalita za rozumnou cenu. Opravdu jsem jich už pár vyzkoušela a můžu srovnávat. Začalo to před několika lety micelárkou od Avéne, na kteoru mě navnadila kamarádka, pokračovalo růžovou Biodermou, Mixou, Loreálem a posledním kouskem je právě Garnier.

Začaly bych obalem, který je až příliš nápadně podobný růžové Biodermě, jen je lehce zploštělý a díky tomu se lépe drží v ruce. Dávkování je dobře vyřešené, protože otvor je přiměřeně velký a nikde nic zbytečně nevytéká jak to bylo třeba právě u Loreálu. 

Samotný výrobek je určený na citlivou pleť a díky tomu je bez parfemace. Pokud jde o odličování samotné, myslím že drobné rezervy by se našly, ale i přesto ji mám ráda, protože neštípe do očí ani na pleti a odličuje slušně. Když jsem ale pleť dočistila pleťovou vodou, nestačila jsem se divit co na mé pokožce ještě bylo. A tak příště raději pořídím jinou kolegyni, protože jsem si orpavdu u micelárek zvykla na dokonalé vypucování pleti.
Už jste ji zkoušely i vy? Co na ni říkáte? A jak vám to s ní čistí?

Kynutá bábovka

Znáte to, když si jako dítě zamilujete nějaké jídlo, většinou vám chutná pak už celý život. Takhle to aspoň měl můj manžel s kynutou bábovkou. Tak často o ní mluvil a vzpomínal, až jsem se rozhodla, že mu udělám radost a kynutou bábovku s kakaem mu upeču.
Přiznám se, že kynuté buchty, bábovky a podobné laskominy nepatří mezi mé úplně nejoblíbenější, ale po takovém básnění jsem se na ni taky docela těšila.

Plát těsta posypaný kakaem a cukrem

Nejprve jsem si umíchala těsto v domácí pekárně, receptů na netu je nepřeberné množství a tak není opravdu žádný problém si vybrat ten pravý právě pro vás. Pak stačí těsto rozválet, potřít rozpuštěným máslem a přidat náplň. Na přání manžela jsem vybrala kakaovou. Takže jsem celý plát těsta střídavě sypala hořkým kakaem a práškovým cukrem a nakonec pokapala zbytkem másla.

Těsně před pečením

Teď stačí jen zabalit jako roládu a celé těsto jen vložit do vymazané bábovkové formy. Bábovka jde opravdu krásně vyklopit a ještě vlažná je opravdu fantastická.

A už chladne

Nejlepší je ještě vlažná

Po rozkrojení

Budu ráda, když mi dáte vědět, jestli je u vás kynutá bábovka taky oblíbeným moučníkem, nebo jste ji ještě ani nezkoušeli.

Knihy na zimu

Ahoj, dneska se s vámi podělím o tipy na knihy. Dlouho se tady na toto téma nic neobjevilo a myslím, že se to občas může hodit. Zima je nakonec ideální roční období na čtení.

Dneska bych mohla vlastně tyhle knihy rozdělit do dvou skupin a to na knihy, které se vážou k Francii (a tu já mám ráda) a na knihy, které si posvítí na vaše znalosti angličtiny.
Začnu česky psanou literaturou. Jako první bych vám ráda představila knihu německé autorky Tanji Kuchenbeckerové s názvem Trapasy po Francouzsku.

Jak už růžový obal napovídá, jedná se o oddychové čtení, ale zdaleka se nejedná o nic neříkající román pro ženy. Autorka v něm popisuje jak se poprala s příjezdem do Paříže a následným životem tam. Jak si našla první přátelé, nebo jak se učí stolovat po Francouzsku. V knize najdete taky něco málo o tom, jak to ty Francouzsky dělají, že zvládají být šarmantní v každodenních situacích. Knížka se mi líbila a vlastně jsem ji přečetla jedním dechem.
Následující kniha se tentokrát bude týkat především Francouzské kuchyně a na to jak naučit děti jíst i to, co nemají rády. Autorka jakožto Kanaďanka provdána za Francouze se snaží pochopit Francouzské požitkářství především v jídle a jak jinak na to, než skrze děti. Všechno to a mnohem víc najdete v publikaci s názvem Francouzské děti jedí všechno. Na můj vkus je kniha zbytečně moc rozvleklá a neustále se opakuje totéž, nakonec se mi ale líbila, protože prozměnu popisuje konfrontaci mezi Francouzským a Kanadským způsobem života. A opravdu leccos by se týkalo i naší kultury.

Jako poslední bych do Francouzského okénka zařadila knihu Američana Stephena Clarka, Rok v Paříži. S ní ještě nemám tolik zkušeností, protože jsem ji rozečetla a pak byla cca rok půjčena přátelům a až teď se zase dostala zpět do mých rukou, abych si k ní mohla sednout a věnovat se lehce humorným historkám na téma cizinec ve Francii. Kniha má několik dalších pokračování, takže pokud se zalíbí, čtení bude ještě spousta. Musím ale říct, že má drahá polovička byla z knihy nadšena, kdežto známého nenadchla, nezbývá než si vytvořit vlastní názor.

A teď už druhá skupina knih a to ty anglicky psané. Obě knihy jsou pro mírně pokročilé angličtináře a na učení jazyka jsou jako stvořené. K tomu vlastně byly určené už od počátku.

Tom Sawyer, kdo by ho neznal. Jedná se o klasickou zrcadlovku které, jak jsem zjistila, k učení jazyka nejsou zrovna nejvhodnější. Není totiž důležité rozumět každému jednotlivému slovu, ale textu. Bohužel český překlad svádí k neustálé kontrole a to je špatně. No přišla jsem na to až po přečtení několika zrcadlovek, škoda, mohla jsem ušetřit hromadu peněz.
Poslední knihou je už klasicky anglický psaný text bez překladu. Kniha má ale vzadu praktický slovníček a v textu vyznačená slova o kterých se předpokládá, že je nebudete znát, takže taky docela fajn vychytávka. Součástí knihy je i CD kde si můžete celou knihu poslechnout v namluvené verzi a osvojit si tak výslovnost.
Tak co vybrali byste si nějakou knihu, nebo máte své oblíbené žánry a autory? Budu ráda, když mi v komentářích napíšete svůj názor, nebo tip na pěkné čtení.

Jak jsem byla na chudobky v lednu

Zní to skoro jako pohádka O dvanácti měsíčkách, ale je to realita. Letošní zima nám nepřipravila zatím moc sněhové nadílky a tak se dají i teď v lednu v přírodě najít všelijaké zvláštnosti. Já byla jen na procházce a hned u domu jsem zjistila, že okolo kvete obrovské množství chudobek. Kdyby byla jen jedna jediná, bylo by mi ji líto a nechala bych ji zkrášlovat šedivý trávník, jenže já si mohla mezi tím množstvím kytiček vybírat, a to se opravdu v lednu hned tak nevidí. Aneb jak říká má drahá polovička, slušné kytky v lednu nekvetou. :-)

Kytička z chudobek

 

Je to nádhera, ale já bych přece jen ráda v lednu zimu a trochu toho sněhu, abych se měla na co těšit na jaře. A myslím, že by zimní počasí jako prospělo nakonec i té přírodě, která má odpočívat a nabírat síly na jaro a léto.
Jak se vám líbí letošní zima bez sněhu a mrazu?

Trocha Francie u mě doma

Nový rok je za námi a s ním je tu první lednový příspěvek. Doufám, že jste si přes svátky odpočinuli a jste plni sil do dalšího roku. Zároveň vám dneska nabízím dva recepty, které se dají vzájemně doplnit, nebo vychutnávat každý zvlášť.
Jako první tady mám recept na Paint d´épices, neboli tradiční francouzský perník, který je hutný a plný medu. Zároveň je to zdravé mlsání pro děti. A když bude nejhůř, klidně vydrží v dobře zabaleném stavu a v chladu i více než týden.

Paint d´épices

Co budete potřebovat:
- 1 a 1/2 hladké mouky
- 1 a 1/2 šálku celozrnné mouky, nebo tmavé žitné mouky (já je smíchala)
- 1 balení kypřícího prášku do perníku
- 1a 1/2 ČL mleté skořice
- trocha mletého anýzu, badyánu, hřebíčku, černého pepře (nebo rovnou namíchané perníkové koření)
- 1PL pomerančové kůry
- 3PL másla
- 1 a 1/2 šálku mléka
- 1 a 1/2 šálku medu
- špetka soli

Vůně koření

Mléko med a máslo společně s pomerančovou kůrou mírně zahřejte na mírném ohni, nevařit! Ostatní sypké přísady prosejte a smíchejte. Následně smíchejte sypké a vlhké přísady a krátce prošlehejte ručním šlehačem. Teď už stačí jen vlít do hlubšího pekáče, nebo na plech a péct při asi 175 stupních cca hodinu.

Po upečení je perník tmavý

Perník je opravdu dost hutný a je třeba ho krájet na tenké plátky. Navíc je poměrně sladký, takže klidně se nebojte s množstvím medu experimentovat podle svého vkusu.
Další recept je na játrové paté. Recept je docela jednoduchý a i časově nenáročný, takže se vůbec nebojte a klidně ho zkuste. U nás má úspěch.

Játrové paté

Co budete pořebovat:
- cca 350 g kuřecích jater
- cca 2 PL vepřového sádla
- 2 menší cibule
- provensálské bylinky, nejlépe čerstvé, ale dají se použít klidně i sušené
- sůl
- černý pepř
- bílé víno na podlévání
- troška pomerančové šťávy

Na sádle nechte zeskolvatět cibuli a přidejte očištěná játra, osmahněte, dokud játra nebudou měkká, pak podlejte trochou bílého vína a přidejte trochu pomerančové šťávy. Nechte dusit a dochuťte solí a pepřem. Nakonec přidejte nadrobno posekané bylinky a nechte ještě krátce podusit, aby se z bylinek uvolnilo aroma. Teď už stačí jen dohladka rozmixovat, naplnit do mističky a nechat vychladnout a pár hodin rozležet.

I tady je ale spousta prostoru pro fantazii. Příště zkuste třeba jiné koření, nebo prozměnu trochu česneku. Paté dostane zase trošku jinou chuť.
A že se tyhle dvě skvělé věci nadají kombinovat? Ale to víte, že dají a chutnají opravdu zajímavě a věřte, nebo ne, mám tuhle kombinaci ráda. Ve Francii si údajně na podobné lahůdce pochutnávají také, jako na předkrmu. Tak co to zkusit také?

Francouzský aperitiv

Opravdu to není chleba :-)

Už jste zkoušeli něco podobného? Budu ráda, za jakékoliv vaše postřehy, chutě a nápady.