Víkend jako malovaný

Víkend byl u nás na Severu Moravy krásný, plný slunečních paprsků a vůně pozimu. Proto jsme se vydali ven, do přírody. Celý týden jsem se těšila na prodejní "výstavu" v Rožnově pod Radhoštěm, s názvem Podzimní zahrada. K dostání měly být různé druhy květin, ručních výrobků a produktů z proutí a to je pak něco pro mě.

Cesta byla krásná, plná podzimních barev a sluníčka. Výstava samotná byla vcelku příjemná, jen jsem čekala větší prostory. Květin bylo na výběr opravdu dost od chryzantén, růzých cibulovin, až po exotické rostliny. No zkrátka pastva pro oči.
Žádnou z kytiček jsem si ale domu neodvezla, protože jaksi nedisponuju zahrádkou a balkónovky tam zrovna nebyly příliš zastoupeny. I přesto jsem se kochala tou nádhernou. S výrobky z proutí, keramiky a dřeva to bylo trošičku horší, ale jeden stánek s dřevěnými produkty se našel, taky jeden stáneček s košíky a podobnými výrobky a pár stánků s keramikou v selském stylu. No neodešla jsem s prázdnou a mám doma nový košík. Chtěla bych ho prioritně používat na zeleninu a ovoce, zvláště na nákupy na trhu bude ideální a od toho se odvíjel i tvar a velikost. Jsem s ním zatím moc spokojená, jen jsem doma zjístila, že je nějaký moc veliký, než jaký se mi zdál na trhu, ale to vůbec nevadí.
Odvezla jsem si taky lipový med i koflíček na tento včelí poklad, po kterém jsem pokukovala už dávno. Samozřejmě jsem utratila hromadu peněz za různé koření. Hrozně se těším až ho vyzkouším v kuchyni, to bude vůně a doufám, že i úžasná chuť.
Kdybych to ale celkově zhodnotila, čekala sjem trošku víc, navíc se platitlo vstupné, což mi přišlo úplně nesmyslné, ale chápu, že organizátor celé akce chce vydělat. Příště si počkám na nějaké jiné trhy, přesto ale nelituju návštěvy. Byli jsme prakticky celý den venku  na sluníčku a pak se prošli parkem, dali si oběd v příjemné selské restauraci a bylo nám fajn. Přesto příští rok tuhle akci asi vynechám.

Smrky v parku

Ani v neděli jsme neseděli doma a vyrazili jsme do lesa. Jak jinak než na houby a tak můj nový košíček na zeleninu našel využití i jinak. Počasí nám opět vyšlo a my měli možnost relaxovat v přírodě a bez lidí, které potkáváme neustále ve městě. Není nic lepšího než příroda. Načerpala jsem energii, jsem nabitá slunečními paprsky a i když lehce rozlámaná z neustelého shýbání se k hříbkám, jsem spokojená.
Nejhorší bylo ovšem danou úrodu zpracovat a tak už za tmy doma došlo na dušení a mražení hub, krájení a sušení. Ale věřím, že v zimě budu ještě moc ráda, že mám doma lesní hříbky a s jejich vůní si vybavím vůni lesa a procházky v přírodě.

úlovek lesních hříbků, v pozadí můj nový košík

Škoda jen, že nemůžete cítit tu vůni. V lednici mám ještě pěknou hromádků hříbků tak maličkých, že je škoda je rozkrájet. Už jsem si našla recept na úžasné zapékané houby a tak se těším, až ho vyzkouším. Doufám, že bude rodině chutnat.

Předsušení hub

Kolik asi zbývá slunečných dní, než příjde ta horší část podzimu? Doufám, že si užíváte tyhle dny minimálně tak jako já a nasáváte energii do chmurných dní. Určitě se ještě letos bude hodit.

Královna líčení - tvářenka

Krásné i když trochu uplakané čtvrteční odpoledne. Venku je počasí dosti proměnlivé a tak nezbývá než se věnovat zase nějakému holčičímu tématu. Dneska bych se ráda podělila o mé zkušenosti s tvářenkami.
Má sbírka se už dost rozrostla a poslední, zatím vytoužený kousek, mám doma (ale po pravdě za to zrovna nestál) a tak se můžu pustit do článku.
O tom, že tvářenka, líčka, růž, zdravíčko, nebo jakkoliv to nazvete je korunou celého líčení asi netřeba diskutovat. Klidně můžete vynechat rtěnku, oční stíny, nebo bronzer, ale tvářenku, tu prostě vynechat nelze.
I já jsem se musela propracovat k tomu, naučit se zdravíčko používat a uplynulo hodně let, než jsem přišla na to co mému obličeji chybí i když je krásně nalíčený. A tak jsem si tenkrát pořídila jednu univerzální tvářenku a tu používala vždy. Rtěnky jsem v té době neměla a ani netoužila používat a tak odpadl problém s laděním a celkovým vybalancováním obličeje barvami. Později se to ale změnilo a já jsem ráda, že dneska mám z čeho vybírat. Ano je to tak, stačily by mi asi jen dvě, pro chladnější rtěnky a taky roční období a a jedna pro léto, sluníčko a teplé podtóny rtěnek. Já ale zkusím popsat každou z těch krásek, které ve své sbírce už mám.

Moje tvářenky

Moje nejstarší kousky jsou od značky Bourjois. Myslím, že po minulém článku se netřeba rozepisovat. Co se týká zdravíček ty jsou proslulé, jsou v roztomilém obalu se zrcátkem a štětečkem, který je narozdíl od zrcátka použitelný. Výrobek samotný je zapečený v peci a proto je velmi tvrdý. Nabírá se nejlépe opravdu drsným štětcem nebo zkrátka přiloženým štětečkem. A ta úchvatná vůně. Podle mě je balení nespotřebovatelné a to i při denním používání, ale bohužel já mám na jedné z  těchto tvářenek ještě starý obal na zobáček (dneska už je tam magnetek) a ten se mi povedlo zlomit. Bohužel štěteček vypadává a já mám zdravíčko, už jen k domácímu požívání.
Ráda bych ještě podotkla, že tyhle tvářenky jsou k dostání v nepřeberném množství odstínů a na tvářích mi vždy vydrží celý den. Ale já obecně s tvářenkami a jejich výdrží nemám problém.

Bourjois odstín 34 se zlatámi odlesky a matný odstín 48, nejstarší ze sbírky

Oba odstíny jsou nanášeny ve velmi silné vrstvě, ale barevně odpovídají realitě

Když někdy, začátkem léta, u nás v drogerii probíhala akce na výrobky Maybelline z edice Colorama, vybrala jsem si tvářenku v odstínu 301. Je to nádherná lososová a jemná tvářenka a světe div se, na pokladně mi řekli že si můžu vzít k tomu zadarmo další výrobek z dané edice, tak jsem sáhla po tvářence v tmavém odstínu 501. Ta je suprsilně pigmentovaná a musí se nanášet oprvdu velmi opatrně. Vůbec není problém to přehat, narozdíl od tvářenek od Bourjois. Tmavší odstín ale téměř nenosím.
Tvářenka jako taková se nanáší lehce, zapečená není, proto je možné použít běžný štětec. Přesto mě vcelku mile překvapila.

Colorama od Maybelline odstíny 501(zleva) a 301

Zleva bourjois 34 a 48, colorama 501 a 301

Někdy mezitím mi padla do ruky má jediná krémová tvářenka a to knkrétně ta od Essence, z některé z jejich limitovaných edic. Tuhle tvářenku už v drogerii nenajdete, ale jak jsem si všimla mají tam teď přímo tyčinku s třemi odstíny krémových zdravíček. Řekla bych, že konzistence i odstín jedné z nich je snad úplně stejný. Já ale tvářenku skoro nepoužívám. Mám pocit, že odstín mému typu moc nevyhovuje a rozhdně to s ní není tak jednoduché jako s pudrovýma kolegyněma. Přes léto jsem ji občas použila na úplně nenalíčenou tvář, ale přesto že s pudrovkama nemám nejmenší problém s výdrží jak už jsem se zmínila, u téhle lumpice prostě nevidím po hodině že jsem ji aplikovala. Ale možná, že si jen díky absenci ostatních líčidel mám tendenci více sahat na obličej. Každopádně tuhle lahůdku už bych si znova nekoupila a to ani přesto, že se z krémovky po nanesení stane něco jako pudrovka.

Krémovka essence z limitované edice

Krémovka od Essence vlevo, následuje Regina 01, 03 a 02

A to nejlepší nakonec. Tvářenky od České firmy Regina. Svou úplně první jsem si objednávala přes e-shop, protože u nás nebyla nikde k sehnání. Nakonec jsem našla jednu drogérii i u nás v Ostravě, kde produkty od Reginy mají a jsem za to ráda.
Obal není nikterak vymakaný, ale i tak se mi moc líbí a čisté linie mi imponují. Je decentní a hlavě bytelný a na cesty jako stvořený. Na první pohled mě uchvátil reliéf v tvářence samotné, který na mě působí luxusním dojmem. Zdravíčko je navíc zapečené podobně jako Bourjois a tudiž reliéf nějakou dobu na produktu vydrží.
S porovnáním s Bourjois tvářenka trošku více práší, ale rozhodně to není jako Colorama. Po otevření mě uchvátila její vůně, která mi připomíná růže. Nevoní nijak uměle a je mi hodně příjemná. Za cenu cca 60 kč je to top mezi tvářenkami. Barvy jsou sice jen čtyři, ale každá, si myslím, vybere.
Kdybych vybírala příště, koupím je zase. Ostatně to že mám tři ze čtyř odstínů o něčem svědčí.

Zleva Regina 01, 03, 02

Poslední kousek, kolem kterého jsem dlouho kroužila byla tvářenka od Astoru. Mé další oblíbené značky. Bohužel to nebyl krok správným směrem. Obal je obří a rozhodně by se mi ho s sebou nechtělo nikam tahat, to by ale ani nevadilo, většinou ve své taštičce s kosmetikou, kterou nosím běžně sebou, stejně zdravíčko nemívám. Navíc otevírání je udělano snad na polámaní nehtů, což mi dost vadí. V balení je ovšem zrcátko i štěteček takže v případě nouze by se asi dal použít. Ale odstín se mi až tak nelíbí jako mnohdy při zkoušení v drogerii. Je sice složen ze dvou částí a tak jde vlastně namíchat tři různé barvičky, ale na mě jsou hodně do oranžova, přesto že jsem si vybrala odstín Berry Brown (003). A to ten světlejší působí tak sympaticky s růžovým nádechcem a stříbrným poddónem. Omyl! Znovu bych ji nechtěla a to mě ty dvě stovky nepříjdou zrovna málo.

Astor Berry brown 003

A takhle vypadá barva na ruce. V pravo je výsledný smíchaný odstín.

Myslím, že už mám růží více než dost a další se mi snad dlouho nezalíbí, protože i tak to nemám šanci spotřebovat. Ale až mi zásoby jednou dojdou, sáhnu po ověřených a hlavně zapečených produktech. A je mi úplně fuk, jestli je to Francouzská značka, nebo právě ta Česká. Ale kdoví, jestli se v té době ještě budou tvářenky vyrábět...:-)

Moje nejoblíbenější rtěnka

Počasí i současné roční období se promítá i do mého líčení a já, asi jako hodně žen, sahám po výraznější a tmavší barvě na rty. Rtěnky jsou zkrátka moje vášeň a o tom, kolik jich mám doma, raději pomlčím. Jedna z nich se ale stala mou snad úplně nejmilejší a to je rtěnka od Bourjois, kterou jsem si vybrala k jmeninám.

Bourjois z edice Shine

Od té doby ji mám hrozně ráda, nosila jsem ji prakticky v létě a teď na podzim to bude ještě větší pecka. Nemám dokonalé rty a tak mi mnohé tmavé nebo výrazné odstíny příliš nelichotí, u Bourjois je to naprosto jinak. Možná je to dáno tím, že rtěnka není vysoce pigmentovaná, ale jedná se spíše o barvící balzám, ale to mi naprosto vyhovuje a jsem za to moc ráda.

Barva je v odstínu 25 a jedná se o nádhernou višňovou barvičku. Vůbec mi nevadí, že obsahuje třpytky (a to je v jiných rtěnkách nesnáším), naopak to dává tomuhle výrobku na zajímavosti. Třpytky na rtech jsou navíc téměř neznatelné i když v rtěnce samotné jsou vidět. Rozhodně při líčení po rtech nedřou a rty se natírají jako balzámkem. Vůbec ústa nevysušuje, spíše naopak, s klidným svědomím lze aplikovat bez balzámu. Rtěnka sama dokáže slušně hydratovat a občas (zvláště po otevření) mám pocit že voní lehce po višních.

Třpytky

Obal bohužel tak úchvatný není, ale to klidně oželím. Podobá se obalům od rtěnek od Gabrielly Salvete, tudíž se začíná brzy ošoupávat, ale písmenka se nemají šanci ošoupávat, protože jsou jakoby vtlačená do obalu.Samotná rtěnka v něm není ve tvaru běžném pro rtěnku, ale připomíná spíše obal od balzámu. Přirovnala bych ho ke Color Whisper od Mabyline. Ale opravdu podobnost obalem končí.
S výdrží je to diskutabilní. Na to jakou má konzistenci dle mého vydrží hodně. Problém ji nedělá ani pití, ale zase žádný superdržák to není. Každopádně je dobré ji mít v průběhu dne s sebou a použít podle potřeby. A ani není třeba zrcátko.

Rtěnku miluju a kdybych si měla vybrat znovu, rozhodnu se stejně. Nevím, jestli je to dáno z části i mou sympatií k dané značce a Francii, nebo jen výbornýma vlastnostma výrobku, ale já jsem opravdu velmi spokojena.
Věřím, že mi rtěnka bude dělat společnost v půběhu podzimu ještě mnohokrát. Kdo z nás nepotřebuje dodat rtům přirozený a přesto pěstěný vzhled? A přesně tohle toto zlatíčko umí.
A abyste měli možnost vidět i reálnou fotku ze života rtěnky, přikládám pár fotek. Barva je bohužel mírně zkreslená. Intenzita je lehce potlačena, ale myslím, že to naprosto postačí.

Variace na podzimní téma

Dneska beze slov.

Plody podzimu

Podzimní pečený čaj s ostružinami

Chryzanténa

Kaktussssssss..

Miska na bonbóny

 

 

 

Mašle

Slunečnice parádnice

Ostnatý drát

Vlčí mák

Když příjde jesen

Západ slunce

Jablíčka jako dekorace

Hvězdička z badyánu

Vůně podzimu

Vrtulky

..z přírodní lékárny

zapadaná ulička

Podzim s knihou

Když venku začne pršet a je počasí, že by ani psa nevyhnal, není lepší činnost, než si uvařit hrníček horkého čaje a zalézt s knihou do postele. O tom, že podzim přináší melancholickou náladu mnohým z nás, asi netřeba dlouze psát, ale pokud navíc podzimní náladu chcete podpořit i četbou, tady je pár tipů.

Připravila jsem si čtyři knihy, z nichž tři tak trošku souvisí s válečnou tématikou. Většinu z nich asi  všichni stejně dobře znáte a dlouhý popisek by asi byl na škodu, ale naškodu určitě nebude si je připomenout. Třeba někteří z vás zaloví ve své knihovně a zrovna po jedné z nich (nebo klidně po všech) sáhnou.
Jako první je to stará známá klasika od Williama Styrona, Sophiina volba. Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a děj mě chytil. Proto je třeba několik prvních stánek trpělivě přelouskat, ale doufám, že po ni letos na podzim zase sáhnu a udělám si na obsáhlejší knihu zase čas. To že děj popisuje mladou polku, která v knize prožívá svůj příběh a taky to, jak přežila koncentrační tábor asi je více než známé. Přesto jsou některé střípky z jejího života poutavé a vedou k zamyšlení. Jak bych se asi rozhodla v podobných životních situacích já? To je už na vás.

Téma válečné se promítá i do Deníku Anny Frankové, jedná se o deník židovské dívky, která prožívá válku se svými blízkými v útajení. Příběh je vskutku pravdivý a člověka až zamrazí, jaký ten život pro některé lidi byl krutý. Nebojte, nejdená se o pouhé hlouposti malého děvčete, ale o životní zkušenosti s osudem, první trable s dospíváním a všedním i když trochu nevšedním životem židovské rodiny. Samotnu mě překvapilo, jak sečtělá autorka ve svém útelém věku byla a jaké složité úvahy nebo obraty v deníku dokáže používat. Kniha rozhodně stojí za přečtení. Kdo čeká ale melancholii a deprese po přečtení, toho asi zklame. Nabízí ale zamylšení nad dobou minulou i nad tím, jak režim dokáže pokřivit lidské charaktery. Nebo se projeví jen ryzost našich povah...?

Pokusím se další knihou prolomit sérii válečné tématiky a zabrousím do tvorby Emily Brönteové. Na Větrné hůrce, to je název snad její nejčtenější knihy. Pro mnohé čtenáře líbívé dílo, mě však až tolik neoslovilo a už teď je mi jasné, že se k této knize asi jen tak nevrátím. Prolíná se zde život několika mužú a žen, z nichž někteří jsou poněkud zvláštní, zatrpklí, panovační nebo nesnesitelní. Každopádně mě zajímá váš názor na příbehy z této publikace. Nemám ráda, když je přebálka knihy atraktivnější než ona sama a v tomto případě to na mě tak působí. Možná jen, že nejsem z té správné kategorie lidí pro které je kniha určena, kdo ví. Ale k navození té správné podzimní nálady, myslím skvěle dopomůže.

Poslední z tipů na podzimní čtení jsou Zápisky válečené tlumočnice. Mám hrozně ráda knihy popisující tohle téma a hlavně příběhy žen za války. Co všechno prožívaly, jak bojovaly se světem a samy se sebou a nezapřely že jsou ženy. Život tenkrát lehký nebyl a poprat se s ním, to chce opravdu hromadu kuráže. Jelena Rževská zachycuje své vzpomínky, které prožívala jako voják na válečném poli a popisuje jak mnohé věci pochopila až sama s odstupem času. I ona připisuje některé své  činy k mladické nerozvážnosti. Ale po pravdě od této knihy jsem čekala mnohem více. Na to že jsem v knihkupectví kolem ní chodila jak mlsný kocour, a odkládala nákup až na "jindy", mě trochu zklamala. Tím že mě kniha až tolik nezaujala se s jejím čtením peru už pěkně dlouho a neustále ji odkládám. Doufám, že se brzy prokoušu knihou celou a třeba i změním názor na její obsah.

Jelikož já už se temito knihami téměř pročetla, budu ráda za nějaké tipy na podzimní literární četbu od vás.

Balkónová zahrádka

Rostlinky mi už na balkóně obrůstaly nehoráznou rychlostí a tak bylo nutné sáhnout po nůžkách a trochu je zkrotit. Truhlíky s bylinkami jsem razantně ostříhala a teď už čekám, jestli zvládnou i v truhlících přezimovat. Zároveň mě ochlazující počasí donutilo obměnit balkónové kytičky a všechno už je laďeno zkrátka podzimně. Ráda bych si pořídila kytiček ještě mnohem více, ale nemám je kam dát a tak se kochám alespoň tím málem co se na balkónovou zahrádku vejde.

Máta a meduňka před zásahem nůžek

Máta nepřišla vniveč, po ostříhání jsem lístky obrala a nasekala na drobno, nacpala do formiček na led a zalila vodou. Na zimu bude mražená máta jako dělaná do mojita.

Další "divoké" bylinky

Myslím, že nůžky v tomto případě opravdu pomohly.

Zůstala jen netknutá rozmarýna

A aby se neřeklo že jsem bylinky zlikvidovala totálně, kvítky yzopu posloužily jako hezká dekorace na balkónový stoleček.

Yzop zkrášlil balkónový stolek

Znáte tu vůni podzimného kvítí? Vůně chryzantén mě vždycky omámí a já zavzpomínám na dětská léta, kdy maminka natrhala úžasnou kytičku chryzantén, které nám na zahrádce vykvetly, a my je šli zanést na dušičky na hřbitov. Při každém přičichnutí k chryzanténám se mi to zkrátka vybaví a já jsem zpátky v dětských střevíčkách.

Vůně podzimu

Škoda že jsou tyhle kytičky považovány jen za hřbitovní kvítí, já bych kytičku těhle podzimních krásek moc ráda dostala.

Veselé barvy patří ke chryzanténám

Ale podzim to nejsou jen veselé chryzantény. Balkón mi oživily i nádherné a něžné vřesy. Vypadají tak křehce a přesto zvádnou i první mrazíky. Letos mi doufám vydrží co nejdýl.

Moje malé vřesoviště

Teď už jen doufám, že i když sluníčko pomaličku ztrácí svou sílu, bude ještě dlouho na obloze zlepšovat náladu a dlouhé podzimní plískanice zůstanou dlouho v nedohlednu.