Připravila jsem si čtyři knihy, z nichž tři tak trošku souvisí s válečnou tématikou. Většinu z nich asi všichni stejně dobře znáte a dlouhý popisek by asi byl na škodu, ale naškodu určitě nebude si je připomenout. Třeba někteří z vás zaloví ve své knihovně a zrovna po jedné z nich (nebo klidně po všech) sáhnou.
Jako první je to stará známá klasika od Williama Styrona, Sophiina volba. Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a děj mě chytil. Proto je třeba několik prvních stánek trpělivě přelouskat, ale doufám, že po ni letos na podzim zase sáhnu a udělám si na obsáhlejší knihu zase čas. To že děj popisuje mladou polku, která v knize prožívá svůj příběh a taky to, jak přežila koncentrační tábor asi je více než známé. Přesto jsou některé střípky z jejího života poutavé a vedou k zamyšlení. Jak bych se asi rozhodla v podobných životních situacích já? To je už na vás.
Téma válečné se promítá i do Deníku Anny Frankové, jedná se o deník židovské dívky, která prožívá válku se svými blízkými v útajení. Příběh je vskutku pravdivý a člověka až zamrazí, jaký ten život pro některé lidi byl krutý. Nebojte, nejdená se o pouhé hlouposti malého děvčete, ale o životní zkušenosti s osudem, první trable s dospíváním a všedním i když trochu nevšedním životem židovské rodiny. Samotnu mě překvapilo, jak sečtělá autorka ve svém útelém věku byla a jaké složité úvahy nebo obraty v deníku dokáže používat. Kniha rozhodně stojí za přečtení. Kdo čeká ale melancholii a deprese po přečtení, toho asi zklame. Nabízí ale zamylšení nad dobou minulou i nad tím, jak režim dokáže pokřivit lidské charaktery. Nebo se projeví jen ryzost našich povah...?
Pokusím se další knihou prolomit sérii válečné tématiky a zabrousím do tvorby Emily Brönteové. Na Větrné hůrce, to je název snad její nejčtenější knihy. Pro mnohé čtenáře líbívé dílo, mě však až tolik neoslovilo a už teď je mi jasné, že se k této knize asi jen tak nevrátím. Prolíná se zde život několika mužú a žen, z nichž někteří jsou poněkud zvláštní, zatrpklí, panovační nebo nesnesitelní. Každopádně mě zajímá váš názor na příbehy z této publikace. Nemám ráda, když je přebálka knihy atraktivnější než ona sama a v tomto případě to na mě tak působí. Možná jen, že nejsem z té správné kategorie lidí pro které je kniha určena, kdo ví. Ale k navození té správné podzimní nálady, myslím skvěle dopomůže.
Poslední z tipů na podzimní čtení jsou Zápisky válečené tlumočnice. Mám hrozně ráda knihy popisující tohle téma a hlavně příběhy žen za války. Co všechno prožívaly, jak bojovaly se světem a samy se sebou a nezapřely že jsou ženy. Život tenkrát lehký nebyl a poprat se s ním, to chce opravdu hromadu kuráže. Jelena Rževská zachycuje své vzpomínky, které prožívala jako voják na válečném poli a popisuje jak mnohé věci pochopila až sama s odstupem času. I ona připisuje některé své činy k mladické nerozvážnosti. Ale po pravdě od této knihy jsem čekala mnohem více. Na to že jsem v knihkupectví kolem ní chodila jak mlsný kocour, a odkládala nákup až na "jindy", mě trochu zklamala. Tím že mě kniha až tolik nezaujala se s jejím čtením peru už pěkně dlouho a neustále ji odkládám. Doufám, že se brzy prokoušu knihou celou a třeba i změním názor na její obsah.
Jelikož já už se temito knihami téměř pročetla, budu ráda za nějaké tipy na podzimní literární četbu od vás.
Žádné komentáře:
Okomentovat